Veronika Tomková

Když se mě na základní škole učitelé ptali, čím chci být, odpovídala jsem, že starostkou. Tehdy mě málokdo bral vážně. Dnes jsem sice o poznání starší, odpovídám ale pořád stejně. Berou mě ostatní vážněji? Věřím, že ano. Ostatně překonávat nové výzvy a hledat řešení je mým dennodenním chlebem, ať už v pozici projektové manažerky v Kuksu nebo zastupitelky ve Dvoře Králové.

Má práce mě naplňuje. Pomáhám na svět užitečným záměrům, naslouchám lidem, hledám a představuji způsoby, jak rozhýbat věci správným směrem. Ne vždy tomu ale tak bylo. Jako čerstvá absolventka vysoké školy a řadový úředník města v jedné osobě jsem takovou možnost neměla. Chyběly mi nejen zkušenosti, ale i příležitost pro seberealizaci. Po studiu a pobytech v zahraničí jsem se jako referentka na úřadě cítila nevyužitá, a tak jsem se po třech letech rozhodla pro změnu. Odešla jsem pracovat do Kuksu, přispět k dalšímu rozvoji obnovené památky na Královédvorsku, barokní perly východních Čech. Stala jsem se také zastupitelkou našeho města a zjistila, jak důležité je cítit se sama se sebou a svojí prací spokojená a předávat tento pocit dál.

Je mi 32 let a dávno vím, že nechci být úřednicí ani podnikatelkou. Jsem Královédvoračka, ve svém rodném městě chci spokojeně žít a přispívat k tomu, aby to tak vnímali i ostatní. Aby se sem mladí lidé po studiích vrátili, našli tu práci, která by je naplňovala, založili rodinu. Aby se naši rodiče a prarodiče mohli spokojeně a s hrdostí pyšnit rozvojem našeho města. Tak jako já.